V normálním případě trvá většinou cca 1-3 měsíce, než přítomnost štěnic vůbec zaznamenáte. Z počátku se jedná pouze o “sem-tam” jedno štípnutí, které se přisuzuje komárovi. Teprve až když se štěnice namnoží do určitého množství (cca po 120 dnech dochází k náhlé explozi populační křivky) si člověk uvědomí, že se jedná o něco jiného a teprve tehdy začne situaci řešit. Bohužel často se také stává, že spousta lidí reakci na kousnutí vůbec nemá a přítomnost štěnic odhalí ještě déle...

A) Oplodněná samička je přinesena, či přileze od sousedů

• Samička si hledá potravu – tedy někoho z rodiny. V praxi se hodně setkáváme s tím, že nejprve jsou poštípané děti, potom ženy a teprve potom muži. Ihned po nasátíštěnice zaleze do úkrytu. Prvním místem úkrytu je tedy logicky postel příp. sedačka (záleží na tom, kde se hostitel nejčastěji ukládá ke spánku) a to zejména v oblasti hlavy.
• Po určité době, kdy samička klade vajíčka a množí se, dochází postupně k většímu obsazení postele. Vše se děje zpočátku nejvíce v oblasti hlavy, později i po celé posteli, šíří se z jednoho lůžka na druhé, na zadní strany (poté vnitřky) nočních stolků, do vnitřků a na spodní stranu postele, pod obrázky, poličky a jiné předměty nad postelí, kobereček u postele, podlahové lišty za postelí...
• Další na řadě jsou věci vzdálenější dále od postele – závěsy, garnýž, nábytek, obrázky a předměty ne přímo nad postelí.
• Dále dochází také k migraci do okolních pokojů či do sousedních bytů – vždy nejprve do míst, kde se zdržuje hostitel (viz. bod 1).

Současně, bohužel, nelze říci, že pokud mám teprve pár štěnic v posteli, nemůžu je mít v jiné místnosti či dále od postele. Štěnice je opravdu nevyzpytatelný brouk. Často se setkáváme s případy počátečního zamoření, kdy je pár štěnic v čele postele a zároveň třeba na křesle v obýváku. V zásadě však platí, že v každé místnosti začínají od místa odpočinku hostitele. Proto štěnici spíše nenajdeme (vyjma extrémního zamoření) např. v koupelně, na záchodě nebo v předsíni.

Kromě výše popsaného aktivního šíření dochází také k pasivnímu šíření (zapřičiňuje člověk) – např. knihu, kterou čtu v posteli, uložím do police, z povlečení, které nesu do pračky, může štěnice vypadnout, oblečení z postele uložím do skříně

Pokud je použit volně dostupný insekticidní přípravek, dochází k urychlení aktivního šíření. Běžné spreje obsahují malé množství účinné látky a štěnice spíše jen rozhánějí.

B) Štěnice jsou do bytu zavlečeny se zamořeným nábytkem (zejména s postelí, sedačkou)

• Vzhledem k manipulaci s nábytkem může dojít k vytřepání brouků již po chodbách domů, ty potom hledají hostitele a zalézají do bytů (viz. výše).
• V momentě, kdy je nábytek umístěn v bytě, dochází (dle stupně zamoření) k masivnímu rozlézání.

Pozn.: Tyto údaje nevycházejí z vědeckého výzkumu, ale z naší praxe

Je ektoparazitem v hnízdech jiřiček, vlašťovek a rorýsů. Jediný morfologicky rozpoznatelný druh naší štěnice. Je druhem menším než následující. Přední okraj štítu je mírněji vykrojený než u štěnice domácí, 3. a 4. tykadlový článek není výrazně tenčí než druhý článek. Žijí trvale v hnízdech hostitelských ptáků, odkud mohou hladové pronikat do domů, kde mohou příležitostně sát na lidech. Přestože je tento druh u nás možná nejčastějším druhem, nemá praktický význam, protože se u lidí trvale neudrží. Jeho výskyt v obydlí lze omezit bariérovými postřiky a likvidací hnízd hostitelů mimo dobu hnízdění.

V našich podmínkách je zdaleka nejvýznamnějším druhem štěnice v lidských obydlích. Délka samičky je až 6 mm, samečka 5,5 mm. Přední okraj štítu je charakteristicky vykrojený, nejvíce ze všech druhů, 3. a 4. tykadlový článek je zřetelně tenčí než druhý článek. Vyskytují se typicky v úkrytech v konstrukcích postelí a v jejich nejbližším okolí. Nejvariabilnější a nejpřizpůsobivější druh štěnice. Saje na člověku, ale i na řadě dalších hostitelů (netopýři, ptáci, hlodavci aj.). U lidí způsobuje typickou svědivou kopřivku až tvorbu podlitin. Vzhledem ke stupňujícím se problémům dochází časem vždy k odhalení jeho výskytu a k pracnému hubení, které spočívá v důsledné asanaci postelí a jejich okolí.

Druh lidských obydlí blízce příbuzný druhu C. lectularius, se kterým má velmi podobnou ekologii. Jedná se však o tropický výrazně teplomilný druh, který je do České republiky občas zavlékán z tropických oblastí, kde je častý. Vyžaduje podobný způsob hubení jako štěnice domácí.

Druh vázaný na ptáky zejména na kolonie holubů, je znám i z hnízd lejsků. Morfologicky je prakticky nerozlišitelný od štěnice domácí. Má však jinou ekologii, jeho výskyt není soustředěn do okolí lůžek, ale do okolí hnízdišť holubů. U lidí se trvale nedrží. Z poslední doby nejsou o jeho výskytu v České republice spolehlivé zprávy.

Žijí trvale v koloniích netopýrů, odkud mohou vzácně pronikat do bytů. Z České republiky jsou známy ojedinělé případy z bytů vyšších pater panelových domů z 80. let, u kterých se v mezipanelovém izolačním prostoru usídlily kolonie netopýrů. Tento druh je velmi podobný štěnici domácí, nachází se však většinou různě po bytě mimo postele, často kolem okenních parapetů atd. Na člověku saje jen příležitostně a trvale se u lidí neudrží. Pro potřeby DDD je znalost druhu štěnice a zejména jeho biologie dosti zásadní otázkou, protože by z toho měl vycházet způsob hubení a ochrany. Určování štěnic do druhů je však problematické, viz např. [2]. V terénních podmínkách není determinace do druhu prakticky proveditelná. Praktické je vycházet z biologie a z projevů výskytu štěnic. Pokud je výskyt štěnic lokalizován do lůžek a u osob jsou typické kožní projevy, jedná se vždy o lidskou štěnici (u nás prakticky vždy o štěnici domácí). V těchto případech je nutné vždy nekompromisně vyžadovat, popř. nařídit, řádnou a odborně provedenou asanaci prostředí se 100% účinností. Zdravotnický význam zbylých tří druhů štěnic je zcela okrajový. Spočívá prakticky v tom, že jejich výskyt může vyvolat zbytečnou paniku, protože jsou velice podobné druhům žijících na lidech. Z tohoto důvodu je vhodné na ně při šetření v terénu rovněž myslet.